Sova pálená
Sova pálená je středně velký, nejrozšířenější druh, vyznačující se výrazným závojem ve tvaru srdce okolo očí.
Je to středně velká sova s dlouhýma nohama. Je dlouhá asi 35 až 40centimetrů, rozpětí křídel má 80centimetrů až 1metr.
Má okrovou barvu, avšak zespodu bývá čistě bílá nebo žlutooranžová.
Její křik má drsný zvuk, občas také vydává táhlé vrnivé zvuky připomínající lelka lesního.
Vytváří trvalé páry, které mají stálé místo hnízdění. Původně vyhledávaly hlavně stromové dutiny či skály, v dnešní době jsou to ale hlavně lidské stavby, nejčastěji věže kostelů nebo stodoly.
První hnízdění začíná zhruba v polovině jara, druhé pak v létě. První snůška vajec bývá menší 3 až 8vajec. Druhá pak 5 až 10vajec. Samice je snáší i několik dní. Na krmení mláďat se podílejí oba rodiče, mláďata jsou schopna letu asi po dvou měsících.
Potravu tvoří hlavně hlodavci, v menším počtu pak ptáci nebo obojživelníci.
Podle výzkumů většinovou část potravy na území ČR zahrnovali hlodavci, zvláště pak hraboš polní.
Sova pálená je na našem území zvláště chráněná jako ohrožený druh. Hlavní příčinou jejího úbytku jsou výrazné změny v zemědělské krajině, které vedou k nedostatku hnízdišť či potravy. K častému úmrtí také dochází kvůli krutým zimám, při kterých jsou sovy pálené ve značné nevýhodě oproti jiným sovám, protože mají nižší schopnost ukládat tuk a také jejich peří hůře izoluje teplo. Problémem jsou také střety sov s automobily, úmrtnost v takových případech je více jak 70procent.
Naštěstí je sova pálená hojně chována v mnoha českých zoologických zahradách.
Tento druh byl oceněn Českou společností ornitologickou jako pták roku 1997.
